Příběh věštění věštba kartářky

Budu Vám vyprávět příběh, který mě kdysi dávno vyprávěla moje maminka, která ho měla od své babičky. Pocházím z rodiny, kde bylo dáno od Boha do vínku jak jasnovidectví, tak výklad z ruky, či výklad z karet. Všechny ženy z našeho rodu si předávaly z generace na generaci všechny tradice, praktiky, tak i historky.

Moje prababička jako malé děvče chodila do školy do sousední vesnice s několika svými spolužáky. V partě dětí, které si cestu do školy krátily kolem kostela, byl i velmi povedený rošťák. Tento malý, široko daleko známý problémový hoch se při jedné z cest ze školy zastavil a začal se rouhat. Moje prababička byla věřící a později známá vědma a kartářka široko daleko. Tohoto kamaráda začala okřikovat, ať se nerouhá a pověděla mu, že i když je nevěřící, ať má v sobě alespoň pokoru k vesmíru. Tento neznaboh skočil a soše svatého, která stála u kostela, kudy tyto děti chodily, dal do ruky okousanou hrušku s obrovským výsměchem.

Do roka byli všichni lidé v okolí v obrovském šoku, když tento hoch přišel tragicky o pravou ruku.

Toto se opravdu stalo roku 1920.