Co je člověk člověkem, zajímá ho, co bude zítra, za týden, nebo za rok. Zda uloví mamuta, zda získá vysněnou dívku, nebo jak dopadne připravovaný obchod. Prapůvod věštění se ztrácí v dávnověku. Víme však, že na počátku předpovědí bylo věštění z plamenů ohně, z vodní hladiny, nebo z vrhu drobných kůstek. A samozřejmě hvězdy. Hvězdná obloha fascinovala člověka od pradávna. Astrologie (Babylónská, Egyptská, Helénská, Perská, Arabská, Védská, Čínská, Mayská, Aztécká, Západní astrologie) je o jednotě makrokosmu (tj. vesmíru) a mikrokosmu (tj. člověka).

Nejstarší historické zmínky o věštění jsou ty o věštírně v Dodóně, jejíž počátky sahají až do prehistorických dob. Od 3. tisíciletí př. n. l. zde byla uctívána bohyně Gaia. Atributy této bohyně matky později převzali Zeus a Dioné. Střediskem svatyně byl posvátný Diův dub. Ze šumotu listí tohoto dubu kněží věštili budoucnost. Mnohem slavnější však byla delfská věštírna na úbočí hory Parnasu, kde působila Pýthia, Apollónova věštící kněžka. Její předpovědi byly nejžádanější, a to nejen v dobách mýtických, ale i historických.

Historicky doložitelné je rovněž věštění augurů (ptakopravců), haruspiků (vnitřnosti obětin), druidů (věštecké krystaly), výklady snů a nekromancie (vyvolání duše zemřelého se záměrem získat od něj nějakou informaci, případně duchovní ochranu).

Praktiky, používané k předpovídání budoucnosti, se souhrnně nazývají mantiky. Ty se rozlišují podle nástroje, který se k předpovídání užívá. Mezi známé mantiky patří např. chiromantie (věštění z postavení a délky čar na dlani), kartomantie (věštění z tarokových karet), krystalomantie (věštění z křišťálové koule) nebo oneiromantie (věštění výkladem snů).

Zobrazení věšteckého výjevu v Apollónově chrámu v Delfách na antické váze. (Apollón radí Orestovi prostřednictvím Pýthie)